se umělec Josef Rataj rozhodl před žižkovskou částkou Prahy obnovit vzpomínkové místo na zesnulou zpěvačku Hanu Zagorovou.

V minulém roce vznikl portrét zpěvačky Hany Zagorové na zdi vedle Skautského institutu na Kampě spontánně hned den po jejím odchodu. “Nechal jsem se trochu vyhecovat. Šel jsem tam, namaloval jsem to a během chvilky začali lidé zapalovat svíčky a vzpomínat na ni,” připomněl umělec Josef Rataj předchozí srpen. Za čtvrt roku však byl zpěvaččin portrét někým přemalován a zničen. “To mě velmi mrzelo. Navíc ti lidé neměli, kam zapálit svíčku,” dodal Rataj. “I když se na to trochu zapomnělo, fanoušci na to nezapomněli. Téměř každý týden mi někdo píše, že to chybí,” vysvětlil umělec. “Minulou neděli jsem hovořil s bývalým radním Prahy 1 a ptal se mě, zda by se to nedalo udělat znovu, když tomu teď bude rok,” dodal Rataj. Rozhodl se tedy vzpomínkové místo obnovit a tentokrát ho udělal mnohem větší. Jak sám řekl, “ať to těm ničitelům trochu ztížím”. Letos zdobí zeď hned čtyři portréty zpěvačky. “Mám rád pop-art a zde jsem se rozhodl pro klasické pop-artové opakování. Nechtěl jsem vytvořit jen klasickou siluetu, tak jsem si to udělal barevné. Andy Warhol to také dělal, ty opakující se motivy, a já ho miluji, tak jsem si to udělal také a přijde mi to veselé,” vysvětlil umělec. Okolo portrétů jsou napsány některé známé hity ze zpěvaččina repertoáru, jako například “Málokdo ví”, “Můj čas”, “Spěchám”, “Setkání”, “Asi, asi” či “Hej, mistře basu”. V současné době se uvažuje o tom, že vzpomínkové místo zůstane na zdi. “Buď by se to zasklilo nebo by se to mohlo přesunout na druhou stranu do výklenku,” doplnil pop-artový umělec. “S paní Zagorovou jsem se osobně neznal, ale vždy, když jedu autem, poslouchám tyhle staré hity. Už loni to nebyla hned moje myšlenka, lidé mě trochu vyhecovávali. Bylo mi potěšením, že lidé přišli a začali zapalovat svíčky. Je to podobné jako u Karla Gotta. I on odešel a litujeme ho, přestože jsme ho také nepoznali. Je to stejné,” uzavřel Josef Rataj. Hana Zagorová se narodila v roce 1946 v Petřkovicích na Ostravsku a stala se známou v šedesátých letech. Mezi lety 1977 a 1985 získala devět Slavíků a je držitelkou mnoha platinových a zlatých desek. V roce 1963 se zúčastnila soutěže Hledáme nové talenty v Ostravě a poté začala studovat herectví na JAMU v Brně. Její první singl “Prý jsem zhýralá” vyšel až v roce 1968 a od té doby se více objevovala v rozhlase a televizi. Její tvorba se pohybovala mezi šansonem a mainstreamovým popem. V roce 1977 podepsala Antichartu spolu s dalšími umělci. Vystupovala také s Michalem Prokopem a Petrem Rezkem nebo s italským zpěvákem Drupim. Měla také vlastní televizní pořady, jako například “Zaváté studánky” a “Prázdniny”. Koncertovala i v Polsku, Rusku a Německu. V osmdesátých letech byla spojována především s duem Petr Kotvald-Stanislav Hložek. V roce 1989 podepsala petici Několik vět, která požadovala propuštění politických vězňů a svobodu slova. V letech 1986-1992 byla manželkou tanečníka Vlastimila Harapese, a po rozvodu si vzala operního tenora Štefana Margitu. V červnu 2022 oslavili 30 let od svatby. Pro mnohé byl jejich vztah osudovou láskou. Zpěvačka zemřela 26. srpna loňského roku ve věku 75 let v Praze.